Nejznámější holubi – voláč štajgr

Z hluboké studnice voláčů chovaných na území současné České republiky těžili také chovatelé v okolních zemích. Jedním z nejtypičtějších případů je příběh kolem voláče štajgra, jehož předci v minulosti vzešli z chovů českého staváka v plnobarevných rázech. Také u jiných voláčů, třeba u brněnských, je znát blízký vztah německy hovořících chovatelů  k rázům plnobarevným. Tímto směrem se na přelomu 19. a 20. století a vlastně až do odsunu německy hovořícího obyvatelstva ze Sudet upínali u nás žijící němečtí chovatelé. Dokladem o oblibě plnobarevných staváků jsou chovatelské noviny vycházející pro německy hovořící obyvatelstvo v Sudetech již od počátku 20. století. Fascinace těmito unikátně létajícími drahokamy se přehoupla brzy do Lužice, Saska i Slezska, kde tito holubi nádherných barev přelétávali ze střechy na střechu, přitom stavěli a tleskali křídly. Také velmi často orlovali, tedy dávali nad sebe rozevřená křídla, kterými imponovali holubicím, jež nenechávali na pokoji a za tleskání křídel je obletovali. Chov v nových končinách brzy začal směřovat jinam a po nějaké době se již nedalo hovořit o stavákovi, ale o novém středním voláči, který získal označení štajgr. Primární zbarvení očí tohoto voláče nebylo perlové, k bílým očím se tento holub propracoval až počátkem 20. století. 

Pokračuj ve čtení